REKO, DOTACE …ANEB TO NEVYMYSLÍŠ

Ahoj všichni.

Dnes netradičně, tedy bez klientů, dětiček a pejsků.  Bez malování, harmoniky  a buchet.  Zato s REKO  a dotací.

Apropos …dotace. Asi znáte ten kreslený vtip, kdy kupující přesvědčuje  prodávajícího: ,,Pane, já nechci tu slevu zadarmo“. Tak přesně toto  mi připomínají dotace MPSV čerpané Karlovarským krajem (dále jen KK) na akci ,,Humanizace sociální služby Domova se zvláštním režimem „MATYÁŠ“ v Nejdku“ neboli – po našem – REKO.

Nic proti tamnímu odboru řízení projektů, už jsem chválila xkrát, dělali co mohli (a jinak nešlo, neb rozhodnutí je věcí politiků), aby do finančního budgetu na dílo, zejména do stavby,  přiteklo z MPSV formou dotací co nejvíce peněz. O tom žádná.  Nicméně za jakou cenu? Je taková dotace výhrou? Představuje skutečně reálný finanční přínos?  Obávám se, že absolutně nikoliv, že je to právě naopak.  Vysvětlím.

Nejdřív k poznámkách, které občas slýchám. Za prvé: ,,Buď ráda, že vůbec stavíte.“  Proč bych měla být ráda? MATYÁŠ není moje soukromé hřišťátko, moje hračka, můj majetek, nepatří mi, je to organizace a tudíž majetek  KK a ten má povinnost se starat. Celá dlouhá léta i přes naše aktivity tímto směrem nechával KK  MATYÁŠ v havarijním stavu  jaksi stranou. Za druhé: ,,Bez dotací bys nestavěla.“ Ale vůbec ne, byla i jiná řešení, jež by s ohledem na důsledky spojené s dotací  nakonec byla pro společnost a potřebné  přínosnější a to  i ekonomicky (rozuměj: postavit za money vlastní – krajské, třeba s úvěrem, který byl již vyjednán, dle našich požadavků, bez limitů na kapacitu z MPSV..za 14 let předcházejících  stavbě z důvodu vlastní přítomnosti na nejrůznějších jednáních něco málo o tom vím : ). A samozřejmě byla ve hře novostavba Kytka s kapacitou 110lůžek, z pohledu dnešního  poznání  a cen záležitost ideální a vlastně v přepočtu na lůžko levná (což jsme tvrdili už tehdy).

Kvůli dotaci bylo třeba projekt rozdělit na 2 etapy,  za pochodu  jej měnit, doplňovat o další technologie, zařízení… Vícenáklady, vícepráce. Dle p. architekta, GP, navýšily dotace projekt potažmo dílo o miliony.  Pokud tato přidaná hodnota ušetří energii nebo zadrží  v době sucha  tolik potřebnou vodu, je to samozřejmě naprosto v pořádku. Ne o všem to lze ale tvrdit.

Například požadavky Materiálně technických standardů MPSV (MTS), které bylo nutno v projektu pro žádost o dotaci rovněž dodržet. Tady už si člověk , chtíc nechtíc, prostě musel ťukat na čelo. Neboť  to byly někdy požadavky vskutku nesmyslné, z nichž   na první dobrou čišela neznalost cílové skupiny tohoto typu služby,  potřeb klientů ,, zvláštního režimu“, stejně tak bazální neznalost jeho  provozu. Jedním z požadavků MTS bylo  například zřízení malých kuchyněk opatřených linkou sloužících jako minijídelnička pro max. 8 klientů. 1 kuchyňkojídelnička na každých 8 klientů. Prý ,,…aby se klient sám mohl v rámci občerstvení obsloužit, jíst v soukromí, měl kde pokecat se spoluklientem, případně aby toto mohly činit  všechny návštěvy nacházející se v jeden okamžik v Domově….“ Jakože fakt? Naprostá většina z klientů  na MATYÁŠI není schopna se v rámci nějakého minimálního občerstvení sama obsloužit,  potřebuje asistenci personálu, mnohé resp. většinu z nich běžně vybavená kuchyňka ohrožuje (konečně také proto je v DZR a nikoliv doma, ač by on i jeho rodina ráda), k pokecu i  většina klientely se zbytkem schopnosti  verbálního kontaktu  potřebuje  moderátora/tedy opět personál  a počet návštěv v jeden okamžik se  blíží o víkendu ke dvěma, třem.  A pro ty jsou jak v exteriéru, tak interiéru posezení plánována a to včetně kuchyňského vybavení,  stejně tak je v 1L pokoji  plánován pro klienta preferujícího soukromí jídelní koutek.  Opuštění malých krcálků, kam se klient s mobilní pomůckou těžko dostává, kde nelze bez navýšení objemu personálu zajistit jeho přítomnost ….to přeci mj. byly a jsou důvody REKO. Vedle 1L pokojů s plně vybaveným sociálním zařízením a možností přítomnosti rodiny  zejména v závěru klientova života  velké vzdušné multifunkční prostory pro realizaci různorodých volnočasových aktivit, aktivizací, terapií – to byl účel REKO.

S jídelničkami jsme si v rámci přepočtu jídelnička/klient  poradili, byť  v jednu chvíli hrozilo, že budou zřízeny z prostor, jež jsou vedle klientova pokoje pro jeho život nejdůležitější – totiž z kluboven. To, že bychom v takovém případě nemohli naplňovat obligatorní, tedy povinné činnosti uložené nám zákonem o sociálních službách, na něž nám ostatně formou příspěvku na péči stát přispívá, to bylo jaksi vedlejší. To, že je takový prostor  pro klienta a jeho život a zdraví nesmírně důležitý, ponechávám stranou, neb po téměř 20 letech na MATYÁŠI  už vím, že klient je často tím posledním, kdo někoho a mnohé úředníky zejména, zajímá.

Neboli zdraví klienta ohrožující minikuchyňky ano, životně důležité klubovny ne. To prostě nevymyslíš.

Klubovny a vše důležité nicméně zachováno bylo a bude. Za to je třeba objektivně poděkovat OŘP KÚ KK, neb nám naslouchalo a v rámci projektu a stavby jsme tak společně mohli hledat a nalézat řešení. A poděkování zejména panu architektovi, který  díky své inteligenci, empatii, pokoře a schopnosti naslouchat klientovým a naším potřebám rozumí dnes sociálu víc než mnozí tzv. odborníci.

A TEĎ TO PODSTATNÉ …….ANEB TO PROSTĚ NEVYMYSLÍŠ…

Pro veřejnost se ovšem rýsuje mnohem fatálnější důsledek žádosti o dotaci pro 2 .etapu  – nutnost ponížení kapacity na konečných 70 klientů v celém (!)  DZR po dobu 10 let po REKO, tedy po dobu jakési pofidérní a nic v tomto případě neříkající ,,udržitelnosti“. Bo MPSV  rozhodlo se dotacemi obdarovat toliko   poskytovatele  jen do této kapacity. Neboli tento limit stanovil právě v MTS.  

My disponujeme  projektem resp. stavíme pro konečnou kapacitu 84 klientů. Rozdíl: 14 lůžek, 14 umístěných zájemců, 14 uspokojených rodin.  Mimochodem: celé dílo bylo zahájeno 1. etapou, tedy rekonstrukcí pavilonu C a přístavbou, jejíž kapacita je….no, hádejte…14 lůžek. Pro úplnost je třeba dodat, že tato podmínka v podobě maximální kapacity byla stanovena MPSV až v průběhu stavby 1.etapy, tedy pro nás  i našeho zřizovatele a žadatele o dotaci šlo o novum, nové pravidlo v průběhu zápasu. Nicméně bylo možno reagovat a pokračovat ve stavbě jinak, tedy bez dotace pro 2.etapu, již zmíněný úvěr byl stále otevřen.

https://www.facebook.com/share/v/16ZuLbkEP2/

 

Před 16 lety byla kapacita MATYÁŠE 118 lůžek. V průběhu let jsme ještě ve starém objektu svépomocí zřizovali 1Lpokoje, tudíž kapacitu v souladu s krajským plánem postupně snížili na 105. Rok před rekonstrukci jsme vyhlásili stop stav, neb jsme si spolu s panem architektem stanovili, že REKO zvládneme za provozu s kapacitou 72 klientů. S tím, že po REKO navýšíme  na 84 klientů, kterým nabídneme krom čtyř  2Lpokojů pro páry už  jen samé 1Lpokoje s vlastní koupelnou a WC, nestísněné volnočasové zóny, návštěvám i personálu v rámci interiéru i, byť nevelkého, exteriéru důstojné prostředí.  S tím projekt počítá, tak je projekt nastaven.

Celkový plánovaný rozpočet na celé dílo, tj. stavbu, vybavení, zdrav. techniku a další a další je kolem 450 mil., s vedlejšími náklady jako třeba externí praní, externí stravování resp. dovoz jídla po dobu REKO to bude bratru  půl miliardičky. ,,Výtěžnost“ této akce: krom několikaletého strádání personálu a klientů po dobu REKO zařízení o kapacitě 70 klientů. To je málo. V kontextu ostatního i zde nastíněného sakra málo, vezmeme-li v potaz, že jde ,,jen“ o REKO a tudíž ne vše je a i po REKO bude  ideální.

Požadavek  malých pobytových  zařízení soc. péče do cca 50 klientů (nyní pro dotaci 70 kl.)  se datuje již od roku 2007, kdy v vstoupil v účinnost zákon o sociálních službách, nejde tedy o žádné novum, nyní jest jako novum   napojeno na dotaci MPSV s tím, že dle MTS MPSV právě taková zařízení jsou či mohou být skutečně humánními s potenciálem vytvářet domácí prostředí.

V zásadě požadavku na nová resp. dotací na REKO  podpořená zařízení malého typu rozumím. Obecně lze jistě očekávat příjemnější prostřední v pobytovce malého typu oproti  zařízením, jimž se nehezky říká velkokapacitní. Ale platí to vždy? A co je vlastně malé a co už je svou kapacitou přes čáru. A jde skutečně o jediný parametr kvality?

Zpět k MTS. A k domácímu prostředí, s nímž tak rádi  úředníci  MPSV v MTS  operují. Klient DZR nemůže mít v pobytovce domácí prostředí už jen proto, že je v DZR právě z důvodu nemožnosti obývat přirozené prostředí s pro nás přirozenými věcmi jako je třeba vybavená kuchyňská linka. ,,Domácí prostředí“ je třeba (a dá se!) v DZR realizovat jinak. Humánně, civilizovaně, ale také bezpečně, smysluplně a promyšleně s respektem ke klientovi a jeho individuálním  potřebám. Bez ohledu na stanovování limitů celkové kapacity.

Přitom v MTS chybí zcela a  pro humanizaci zásadní záležitosti, v podstatě tam není vůbec řešena materiálně technická základna pro volnočas, aktivizaci a další. Bohužel, dle MTS čím menší zařízení, tím méně i těchto pro život klientů v pobytovce  neobyčejně důležitých věcí. A i proto nelze automaticky uzavřít, že co je malé, je i dobré (rozuměj: kvalitní), byť naprosto rozumím obecné podpoře komunitního života a služeb (ta je v pořádku, ale patří tam opravdu i PZSS/DZR?).

Humanizace samozřejmě ano, bezpochyby, o tom žádná, ale se znalostí potřeb klienta DZR a ne dle představ úředníka a je jedno jestli sedí v Bruselu, na MPSV nebo na kraji.

Jak jsem se sama zmínila v dopise panu ministrovi Jurečkovi,  malé nerovná se ještě automaticky kvalitní, někdy může být samo o sobě i kontraproduktivní – v opravdu kapacitně malém zařízení se např. těžko  uživí spec. profese, kterých je zejména v DZR potřeba.  

Dotace v částce  80 mil. pro 2. etapu díla je jistě  částkou nemalou,  nicméně z hlediska ponížené kapacity po dobu 10 let  z mého pohledu irelevantní. I ekonomicky. Proč?

Protože 14 lůžek (fakticky celé 1 odd.), 14 nových zařízených 1lůžkových pokojů s vlastní koupelnou  bude po dobu 10 let prázdných. Tudíž bez ekonomického přínosu v podobě úhrad, příspěvku na péči, úhrad zdravotních pojišťoven. Finanční výtěžnost nula. Zato náklady budou. I prázdný objekt  nebo jeho část musíme spravovat, udržovat, uklízet, provádět revize, optimálně i temperovat…..

O to více se budou otevírat nůžky náklady x výnosy, o to větší budou dotace na provoz, o které budeme žádat. 10 let! Ve světle těchto faktů se už dotace na REKO rozhodně jako výhra nejeví, že.

Ale tím  naprosto nejdůležitějším faktem je, že po dobu 10 let nemohu uspokojit potřebné – žadatele, jejich rodiny.

MPSV nám prostřednictvím OŘP  KÚ KK  bylo sděleno, že 14 volných lůžek ,,může  sloužit po dobu udržitelnosti projektu například pro zdravotní izolaci infekčně nemocných osob za účelem ochrany ostatních zdravých osob Domova s cílem zamezit přenosu nákazy na další osoby, které by ji mohly dále šířit, volné pokoje lze případně využít i pro přenocování návštěv klientů nebo zaměstnanců Domova“

Ne, rozhodně nic takového nepotřebujeme a ani dělat nebudeme. Zaměstnanec Domova se vyspí doma, infekční klient zůstává ve svém 1lůžkovém pokoji a i s rodinou paliativního klienta je v 1L pokoji počítáno. I to byl jeden z důvodů, proč  jsme rozhodně trvali v rámci projektu na 1L pokojích (krom jiného bohaté zkušenosti z covidu).  O tom humanizace totiž je. Ne o kapacitě, nýbrž např.  o tom, že se klient v době mezi příjmem a odchodem, tedy smrtí, nestěhuje, že zůstává ve svém. Ať už ho zdravotně na této cestě potká cokoliv.

Tož jsme zřejmě vybudovali nejdražší zařízení ve střední Evropě,  navíc   s 1 prázdným oddělením.  A  já si opravdu, ale opravdu stěží dokáži představit, kterak  rodině žádající o přijetí blízkého (a často je to opravdu téměř na kolenou a se slzou v oku) na otázku, zda máme místo, odpovídám: ,,Mám místo. Volné. Dokonce nejen jedno.  Mám krásné plně zařízené 1lůžkové pokoje s vlastní koupelnou. Pro Vašeho tatínka/maminku jako dělané. Hned bychom ho/ji mohli přijmout. Mám i šikovný pro danou cílovku vyškolený personál, který se kvalitně a odborně postará. Ale nemůžeme. Dotace, víte.  Přijďte za 10 let.“

TO NEVYMYSLÍŠ.

JUDr. Bc. Zuzana Blažková, ředitelka